my_text_data/archive/psychika_dokumentace.md

Audtodokumentace psychického stavu

Miloslav Číž, nar. 24.8.1990

poslední změna: 2020

dětství

• Šťastné, s oběma rodiči, nejstarší syn, dle okolí nadaný, budou na mě kladena velká očekávání. Matka začíná trpět depresí, dostane ID 3. stupně.

1997

• ZŠ (Mařatice, Babice): Na ZŠ vzpomínám v dobrém. Zpětně si vybavuji občasné panické záchvaty při odloučení od rodiny/domova, stejně jako migrény s vizuálními aurami.

2006

• SPŠ Zlín: Špatné období, chalpecká třída, nerozumím si se spolužáky, mám ze školy stres. Jednou jsem byl odvezen sanitkou a hospitalizován s bolestmi břicha, příčina se nenašla (myslím, že jí byl stres).
• Jinak jsem "normální", smýšlím pravicově, jsem ambiciózní, daří se mi, chci rodinu.

2010

• Přítelkyně: První (a jediný) vztah, mladší (16), velmi intenzivní vztah, nejšťastnější období života. Nevinný vztah, žádný sexuální styk.
• VUT Brno: informatika: Škola mě baví, ale stresuje mě život v podnájmu se spolužáky ze SŠ.

2011

• Rozchod: ze strany přítelkyně, beru to velmi špatně, nesoustředím se, nastupují první mírné deprese, dr. Bychler předepisuje escitalopram a neurol.

2012

• Pomalu se vracím do normálu, vysazuji antidepresiva, hledám vztah, avšak neúspěšně.

2013

• Na Vánoce před Bc. státnicemi onemocním (jakoby chřipka), po týdnu si začínám všímat problémů se zrakem (zrnění, aury, unavenost očí, zákalky, "pulzování", ...), které se rychle zhoršují, přidává se extrémní únava, vyhoření (při pokusu o učení se dostavují extrémní bolesti hlavy, neujdu ani procházku) a úzkosti – jsem přesvědčený, že mám tzv. visual snow a že oslepnu, ale doktoři nic nenalézají. Upadám do hluboké deprese: nejím, nespím, hubnu, ztrácím zájem o vše, přemýšlím o sebevraždě (vlak) jako o možném řešení. Nastupuji k psychiatru Konečnému (Zlín), nasazuje mi arketis, neurol a hypnogen, odkládám státnice o rok. Jedná se do této doby o nejhorší období mého života, ale chci se vyléčit a vrátit zpět ke stejnému stylu života.

2014

• Stále v depresích, ale po roce volna jsem schopný naučit se na státnice a dokončit Bc. studium. Problémy se zrakem se zlepšily (avšak nikdy neodejdou úplně), po prázdninách už je nevnímám jako takový problém. Stejně tak únava, i když snížená výkonnost mi taky zůstává už pořád. Jsem nakonec schopný nastoupit na magisterské studium. Během studia se stav pozvolna zlepšuje až k "normálu".

2016

• Před posledním rokem VŠ zkouším nastupovat do práce v IT firmě. Díky lepšímu stavu se svolením psychiatra pomalu vysazuji arketis. To ale po několika týdnech vede ke zhoršování nálady a vyeskaluje v extrémní panické záchvaty v Brně: velmi rychlé změny nálad z euforie do naprosté deprese a rezignovanosti po několika minutách, pocení, třes, slabost, panika. Extrémně snížená tolerance stresu, jsem zmatený, utíkám z přednášek brečet na záchody. Odříkám nástup do práce. Úzkosti zkouším zahánět alkoholem, ale nefunguje to. Po několika dnech intenzivních změn nálad se hroutím, rodiče pro mě musí v noci přijet do Brna (autobusem nejsem schopen). Psychiatr znovu nasazuje arketis, neurol a hypnogen, znovu odkládám státnice o rok. Zažívám nejhorší stavy v životě: upadám opět do hluboké deprese, nejím, nespím, ztrácím zájem o cokoli i motivaci žít, naprosté vyčerpání těla i duše. Deprese a odevzdání se nyní navíc "perou" se záchvaty úzkostí a paniky, každý den je těžký boj, celý den proležím. Toto se začně mírně zlepšovat až cca. po půl roce, díky změně pohledu na život: zahazuji ambice, nenutím se už jít přes své hranice, v životě chci jen klid a mít radost z maličkostí.

2017

• Po zhroucení mám již permanentně velmi sníženou toleranci stresu a výkonnost a nemám již vysoké cíle (rodinu ani úspěch už nechci), nechci jen znovu skončit v depresi.
• Nastupuji k psycholožce (Mgr. Perničková, Zlín).
• VŠ státnice: Psychicky velmi náročné, musím pod prášky.
• hledání práce:
  • Po škole zkouším nastoupit na IT pozici na částečný úvazek (creavision, UH). Po zkušebním dni se hroutím a odcházím.
  • Jediné, co zvládnu, i když s potížemi, je roznášní letáků (brigádá): 6h týdně (1 den v týdnu).
  • Po pár měsících přecházím na roznos novin: 1.5 h denně.
    

2019

• Pomalá proměna životní filozofie: stávám se extrémně levicově smýšlejícím, pacifistickým anarchistou (s komunistickými ideály), strikně proti kapitalismu, vyznávajícím životní minimalizmus. Odsuzuji moderní "kapitalistickou" technologii, používám, prosazuji a programuji pouze svobodný software (https://cs.wikipedia.org/wiki/Svobodn%C3%BD_software) a vyznávám svobodnou kulturu.
• Díky psychoterapii nastupuji do nové práce: vrátný (Hamé Babice): brigáda na poloviční úvazek. I když práce není moc náročná a mám ji vedle domu, velmi mě vyčerpává (neustálé napětí, kontakt s lidmi, odpor k nucené práci), nemám energii na běžné životní aktivity (socializace apod.).
• Změna psychiatra: dr. Kašpárek: začal jsem mít strach z chození k dr. Konečnému, protože mě nutí do aktivit, z nichž se hroutím.
• Hospitalizace na psychiatrii fak. nemocnice Brno: 4 měsíce, velmi pozitivní zážitek, můj stav se zde bez stresu pomalu zlepšuje, rozumím si s lidmi s psychickým hendikepem. Chodím na intenzivní skupinovou terapii.
• Diagnostikována úzkostná/vyhýbavá porucha osobnosti se sklony k afektivní poruše. Arketis je mi vyměněn za tritico.

2020

• Covid pandemie: Izolace mi nevadí, jsem v ní už roky. Smíšené pocity: rád vidím hroucení systému ale nechci, aby lidé trpěli.
• Zhoršování nálady kvůli medikaci: začínám mít pocity, jako když jsem r. 2016 vysadil aketis a pomalu mířím do deprese, po konzultaci s dr. Kašpárkem začínám brát obojí: arketis i tritico.
• Sebezraňování: Mírné sebezraňování při akutní úzkosti, nožem a žiletkou na rukou a jinde na těle, bez travalých jizev. (foto: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/04/Mild_Self_Harm_2.jpg).
• Přiznání invalidního důchodu (1. stupeň): Přináší mi víc jistoty a možnost hledat si chráněné pracovní místo.
• Nástup do nové chráněné práce: uklízeč Fatra Napajedla, 4. hod denně: Zvládám, ale těžce, nemám čas/energii na socializaci a podobné aktivity. Po příchodu z práce bývám extrémně vyčerpaný a často spím, někdy až do večera.

2021

• Chodím na pomocnou skupinu jednou měsíčně (Labyrint, UH), k psycholožce (jednou za 2 týdny) a k psychiatrovi, beru Aketis a Tritico.
• Nejsem v hluboké depresi (vyhýbám se věcem, které k ní vedou), ale nejsem v životě šťastný, protože jsem utlačován systémem.
• Práce je pro mě zlo a utrpení beze smyslu a ničí mě.
• Smyslem života je mi vytváření a svobodné sdílení programů a umění na Internetu tak, aby pomáhali všem lidem, a rozvíjení své osobní filosofie anarchism/pacifismu/minimalismu (https://gitlab.com/drummyfish/my_writings/-/blob/master/non-competitive%20society.pdf).
• Rád bych se pomalu pokoušel o aktivity jako koníčky nebo lehkou socializaci, ale kvůli práci na to nemám sílu ani náladu.
• Dodnes jsem se pořádně nedostal z rozchodu před 10 lety, o přítelkyni nechci nic vědět, bylo by to bolestné.
• Nástup do nové chráněné práce: prádelna, 5. hod. denně: Podobně jako u úklidu; zvládám, ale těžce.